Ve čtvrtek 25. října vyvrcholil projekt 9. třídy věnovaný stoletému výročí vzniku naší republiky. Nejstarší žáci doplnění o posily z páté, sedmé a osmé třídy si připravili pro své mladší kolegy od prvního do osmého ročníku zajímavý interaktivní a zážitkový program, který byl navíc obohacen o soutěžní prvky.

(Celý článek...)

V rámci každého ročníku vznikly čtyři skupinky, které mezi sebou soutěžily o prvenství. Navíc ve třech věkových kategoriích proti sobě soupeřily i třídy – první a druhá, třetí až pátá a šestá až osmá.

Co bylo obsahem? Nejdříve se celá třída seznámila s okolnostmi vzniku Československa. K tomu jim svým poutavým a k věku žáků přiměřeným výkladem pomáhala dvojice deváťaček Anička s Bětkou. Promítaly se zde i videoukázky a také se již plnily první úkoly a udělovaly první soutěžní body.

Poté se třída přemístila do tělocvičny, kde se již rozdělila do skupinek. Byla zde připravena celkem čtyři stanoviště, která jim měla zejména interaktivně přiblížit dobu před sto lety.

Kluci ukázali v sektoru věnovaném první světové válce, s jakými zbraněmi a novinkami se tehdy bojovalo. Vlastnoručně vyrobili a předváděli dva první tanky – britský a německý. Ten německý byl navíc velmi dynamický a nejednu skupinku svým pohybem překvapil. Pocit řídit tank si autenticky mohli zažít i ostatní žáci. Ostatní se krčili v imitovaném zákopu a okusili tak stísněné prostory, v nichž museli vojáci bojovat i několik let, navíc stále v nebezpečí plynového útoku.

V oddělení věnujícímu se domácímu odboji pak vedle získaných informací o osobnostech našeho prvního odboje museli žáci plnit nelehký úkol, který ale museli naši otcové zakladatelé řešit velmi často. Šlo totiž o pašování tajných informací o stavu rakousko-uherské armády dohodovým mocnostem. Samozřejmě museli projít přísnou kontrolou, která vše ještě více ztěžovala. Přesto vítězila důmyslnost českých ručiček, kdy se informace předávaly i v malých knoflících. I zde kreativita některých soutěžících překvapila a početná hlídka policie úspěch neslavila. Jako správní sokolové si pak mohli zacvičit.

Žáky pak čekal zahraniční odboj. Museli se vžít do pocitů ruských legionářů a cestovat po válce přes celý svět domů. Cesta to nebyla lehká. I u nás v tělocvičně málokdo uspěl napoprvé. Jako odměnu si pak mohl vyzkoušet zastřílet si na terč z kuličkové pistole. Umění mít dobrou mušku a střílet přesně museli naši vojáci samozřejmě dobře zvládat.

Následoval samotný 28. říjen 1918. I u nás se strhávaly německé nápisy a dávaly se místo nich československé výsostné znaky. Kdo republiku vyhlašoval? Z jakých částí se skládala? Jak vůbec vypadala její mapa? Kdo v ní žil? To všechno si vyslechly a následně i vyzkoušely děti právě na tomto stanovišti.

Na závěr následoval test. Poznat fotografie našich předních politiků té doby, trochu se vyznat v číslech a datech a bylo hotovo.

Jak to dopadlo? Boj to byl velmi lítý a neúprosný, rozhodovalo i půl bodu! Nakonec jsme však vítěze našli. V první kategorii zvítězila s pouhým bodovým náskokem druhá třída nad první a potlesk tak právem patřil oběma skupinám nejmenších. V druhé kategorii pouze o půl bodu zvítězili páťáci nad čtvrťáky, ale třeťáci se nenechali zahanbit. V nejstarší věkové kategorii nejlépe obstáli sedmáci pronásledovaní osmáky a šesťáky. I každá třída našla ve svých skupinkách své vítěze a všichni byli řádně před celou školou odměněni a dekorováni.

Nezbývá než poděkovat. Velký dík patří všem kolegům, kteří jakkoliv pomáhali a podíleli se na přípravě projektu od jeho prvních nesmělých krůčků až po slavnostní finále, vyhlášení a oboustranné odměňování. Svůj pomyslný klobouk dolů však nejvíce dávám samotným organizátorům akce – všem žákům deváté třídy, vybraným páťákům podílejících se na policejních hlídkách, sedmákům – Rút Albrechtové a Tadeáši Herbrychovi a osmákům - Nele Chovančíkové a Honzovi Ševčíkovi, kteří nám s realizací také moc pomáhali, a to přímo na jednotlivých stanovištích. Všichni byli skvělí, táhli za jeden provaz a hlavně fungovali jako dobře namazaný stroj! Jako ten nejlepší tým!

Co na závěr? Projekt dalece předčil mé očekávání. Nejenže jsme snad i jako škola důstojně oslavili letošní kulaté jubileum naší krásné a stále svobodné země a uctili památku těch, kteří se o její zrod zasloužili, nejenže jsme se toho spoustu dozvěděli, ale hlavně jsme na vlastním těle mohli zkusit, že to tehdy otcové zakladatelé rozhodně neměli lehké. Svým nasazením jak organizátoři, tak i účastníci dokázali, že když se dějiny učí jinak, může to být nejen zábava, ale i obrovské poučení zároveň.

Mnozí pořadatelé si sáhli na dno svých fyzických možností a zcela mě překvapili. Z žáků v hodinách velice nesmělých se rázem vyklubaly osobnosti, které se nebály mluvit před mladšími dětmi, dokonce je uměly i zaujmout! To je něco, s čím občas bojujeme i my učitelé. O to víc jsem nadšen. Sami si ověřili, že na tak velkou akci mají. Ti nejstarší budou letos od nás ze školy odcházet jistě s hlavou vzhůru.    

Foto zde