Letošní školní výlet naší třídy byl výjimečný. Po pěti letech společného soužití se po vysvědčení rozloučíme a dál už se budeme vídat jen o přestávkách. Proto jsme se rozhodli, že si ještě pořádně užijeme školní výlet. A místo jednoho školního dne jsme jeli na dva + jeden víkendový.

(Celý článek ... )

Zajednali jsme si úžasné ubytování -  „Chatu Roubenku“ v Sedloňově, oslovili jsme rodiče, zda nechtějí strávit pár dní s námi a nakonec (kromě paní učitelky a 17 páťáků), odjeli do Orlických hor i čtyři maminky a jeden tatínek.

První den byl sice deštivý, přesto jsme v jedné slabé chvilce deště vyrazili na první túru. Konečného cíle – Šerlišského mlýna - však dosáhlo jen 12 dětí, některé se po první čtvrtině vrátily zpět na základnu (buď ze zdravotních důvodů, nebo nedostatečné turistické obuvi a voděodolného oblečení). Cesta na mlýn byla vskutku dobrodružná, v jednu chvíli jsme i přemýšleli o tom, zda se v seznamu věcí na výlet neměly objevit rukavice, ale v restauraci, u horkého čaje, bylo na strasti zapomenuto a když se tam objevil i tatínek, který přivezl ze základny přepravku se suchými botami a ponožkami, tak se nám zpět (kdy už déšť ustal) pochodovalo znatelně lépe.

Na druhý den byla naplánována o trošku delší cesta, dílčími cíli byly nejvyšší hora tamních hor – Velká Deštná a pak Masarykova chata na Šerlichu. Tuto pouť jsme zahájili nejprve autobusovým přesunem do Deštné, potom jsme se vydali pochodem přes Luisino údolí (nádherné, stojí za vidění), stoupáním na Velkou Deštnou (v horách to je prostě do kopečka :-) )a odtamtud směr Masarykova chata. Panečku, jak tam chutnaly čaje, polévky a hranolky… Zpět jsme se zase nablížili autobusem.

Poslední den byl věnován prohlídce blízké dělostřelecké tvrze Skutina. Tady nám zážitek trošku pokazil „zvláštní“ průvodce, který nejenom děti vyděsil výstřelem slepé patrony v umývárně pevnosti. Jediný, kdo se pobavil, byl on. Zato paní učitelka byla pěkně naštvaná a většina dětí vstupovala do všech dalších místností s rukama u uší. Nicméně byl průvodce „fanatik“ paní učitelkou důrazně upozorněn na to, že žádný další výstřel nebude tolerovat. Průvodce, ač očividně nesouhlasil, již podruhé nic podobného nezkusil. Myslím, že většina dětí bude vzpomínat na Skutinu jako na místo, kde byl ten „Tydýt“(označení osoby průvodce ze slohové práce několika dětí), co bez upozornění vystřelil.

Po návratu do Roubenky jsme si ještě společně uvařili (tak jako každý den), sbalili, uklidili a ač se nám nechtělo, nasedli jsme do aut a vrátili se domů.

Chtěla bych poděkovat všem dětem za skvělý výlet, byly úžasné a hodné (což paní učitelce přišli sdělit i hosté Masarykovy chaty, kteří tam s námi strávili dvě hodiny). A dokonce se děti mohly přetrhnout i v úklidu (je pravda, že jen ve chvíli, když jsme s tatínkem vyrazili bodovat :-)). Doufám, že  si všichni výlet užili (i večer na pokojích). A že pro spoustu z nich byl výlet i naučný – některé se naučily povléknout peřinu (rekord hodina a půl), škrabat brambory, umývat a utírat nádobí a někteří už i vědí, jak se skládá tričko, když u toho není maminka (viď, Martine :-) ).

Mé zvláštní poděkování patří maminkám - paní Dobré, Horákové, Mrázkové, Zivrové a tatínkovi Zivrovi za pomoc s organizací na výletě, panu Hlavatému za pomoc s dopravou dětí a všem maminkám a babičkám, které dětem napekly. Velký dík mamince Šubrové za pomoc při zajištění obživy pro „smečku“.

Páťáci, byli jste skvělí. Nejenom na výletě, ale i celých pět let! Tak ať se Vám na druhém stupni daří!

Foto ZDE a ZDE