Ve čtvrtek 25. dubna se v Hankově domě ve Dvoře Králové konala závěrečná prezentace projektů vzniklých v rámci akce Příběhy našich sousedů. Pětice našich žákyň deváté třídy se v ní rozhodně neztratila a jejich vystoupení patřilo k těm nejlepším. Následná odměna v podobě návštěvy kláštera v Broumově pak už znamenala pomyslnou tečku za téměř ročním snažením.

(Celý článek…)

Žákyně deváté třídy Anička Albrechtová, Janča Holzknechtová, Barča Vlčková, Míša Drahošová a Bětka Teperová odprezentovaly před zaplněným sálem příběh babičky Aničky - paní Evy Vávrové. Zejména se jednalo o znárodnění jejich malého podniku, když byly paní Evě pouhé dva roky, a pak o odsouzení jejího strýce na dlouhá léta za pomoc rodinám politických vězňů – dostal 18 let za velezradu, amnestován byl v roce 1960.

Děvčata na podzim opakovaně paní Evu navštívila. Vyzpovídala ji a vše nahrála. Pak vše upravila do jejího životopisu a tříminutové rozhlasové reportáže, kterou bez problémů a ,,na první dobrou“ nahrála v Českém rozhlase Hradec Králové. Pak už je čekala ,,jen“ ona závěrečná prezentace za účasti odborné poroty, zástupců organizace PostBellum a pamětníků samotných. Jako jediná z deseti týmů se rozhodla naše skupina pro krátké hrané ztvárnění zásadních momentů ze života paní Evy. Všechny ostatní týmy pouze více či méně četly a komentovaly promítanou prezentaci.

Naše žákyně tak krátkou scénkou ztvárnily znárodnění firmy i emočně velmi silný autentický okamžik, kdy paní Eva jako malá dívka četla své babičce, matce Evina strýce, jeho dopisy z vězení plné naděje, že se všichni brzy setkají. Myslím si, že během této ukázky nezůstalo mnoho očí v sále suchých.

Závěrečné prezentace nebyly soutěžní, možná bohužel, protože nejen podle mého názoru, ale i od řady dalších jsem slyšel, že jsme zkrátka byli nejlepší. Děvčata dala do projektu všechno – mnoho hodin času navíc, své nervy, ale hlavně svá srdce, ta se nakonec projevila nejvíce v ostrém kontrastu k jiným vystoupením, mnohdy svým rádoby vtipným improvizovaným komenrářem velmi nevhodným vzhledem k dramatickým osudům přítomných pamětníků.

Celého projektu se děvčata účastnila velice aktivně s naprosto minimálními mými zásahy. Žádná z nich nelitovala, naopak, shledaly v něm spoustu pozitiv. Žákyně se naučily spolupracovat, zdravě si vyměnit názory, mluvit na veřejnosti, komunikovat, sblížily se se členy ostatních týmů,  více si začaly vážit starší generace a navázaly s ní pravidelný dialog a hlavně prakticky poznaly dopady našich složitých moderních dějin. Teoretická nudná výuka je jedna věc, ale až konkrétní příběh teprve může navodit jisté pochopení.

9. května pak všichni účastníci ze všech škol za odměnu odcestovali do Broumova, kde navštívili zdejší benediktýnský klášter. Dopoledne si žáci vyzkoušeli filmařskou práci, kterou třeba někdo v budoucnu použije, když bude chtít pamětníka nejen nahrát, ale i natočit, odpoledne pak někteří navštívili expozici papíru ve skriptoriu, jiní dali přednost klasické prohlídce s průvodcem, během níž jsme mohli vidět velice zdařilou kopii turínského plátna, do něhož měl být zabalen Ježíš a která se 300 let zde skrývala, než byla náhodně objevena, velkou knihovnu, kde se točil díl seriálu F. L. Věk a mnohé další pamětihodnosti.

Celý více než půlroční projekt, na němž se podílela skupina MAS Královédvorsko a společnost PostBellum a který měla na starost paní Mgr. Flídrová z gymnázia Dvůr Králové, se nejen mně moc líbil a vydařil se. Poprvé se podařilo na takovéto akci propojit všechny ZŠ města Dvora Králové, Dubenec a nás. Naše žákyně jistě velmi obohatil. Pevně doufám, že se podaří i příští školní rok v tomto projektu pokračovat a že poskládáme opět báječný tým, jež zmapuje další regionální osud z nedávných velmi pohnutých našich dějin.

Foto zde, zde, zde, zde