V úterý 28. května odcestovali naši nejstarší žáci a členové žákovského parlamentu do našeho hlavního města, aby zhlédli prostory nově zrekonstruované historické budovy Národního muzea a jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

(Celý článek…)

Národní muzeum se vrátilo po mnohaleté rekonstrukci do stavu, v jakém přibližně bylo po roce 1890, samozřejmě s moderními prvky. Historická budova se ale otevírá postupně, zatím jsme mohli vidět jen dvě výstavy a kostru plejtváka, kterou nešlo během rekonstrukce sundat. Jednalo se však o expozice výjimečné.

Česko-Slovenská a Slovensko-Česká výstava představuje sto let soužití Čechů a Slováků s důrazem na průběh let 1918 – 1992. Obdivovali jsme originál Pittsburské dohody, Mnichovské dohody, smlouvy mezi Háchou a Hitlerem, Charty 77. Na vlastní oči jsme spatřili např. pilotní bundu Štefánika, ohořelý trám z lidické školy či svetr, který měl na sobě Václav Havel během sametové revoluce. Celou výstavu absolvovali žáci s pomocí ochotné paní průvodkyně a jím vedeným interaktivním programem. Stali jsme se svědky sportovních úspěchů, náboženství, trávení volného času. Děti si vyzkoušely již také pomalu do historie odcházející telefonní budky či stavbu stanu - tzv. áčka.

Následovala výstava 2x100 představující 200 nejvýznamnějších exponátů muzea odkazujících ke 200 letům od založení této instituce v roce 1818. Mohli jsme tak obdivovat šaty Emmy Destinové či vojenský stejnokroj T. G. Masaryka. Stranou nezůstaly ani exponáty přírodovědecké či mineralogické.

Dále jsme si prohlédli nově zpřístupněné atrium, pantheon, již zmíněného plejtváka a obdivovali nádherně zdobené sály a chodby, kde se restaurátoři nepochybně v posledních letech nezastavili.

Po ukončení první části pobytu jsme se za vytrvalého deště přemístili metrem na Malou Stranu. Zde jsme počkali na asistenta poslanců - pana Jiřího Doležala, který nás dovedl do informačního střediska Poslanecké sněmovny. Mimochodem - cestou jsme potkali i pana ministra školství, ale nebyl čas zahájit debatu. Ochotná pracovnice infomačního střediska vysvětlila dětem proces fungování Poslanecké sněmovny.

Vzhledem k faktu, že v tento den probíhalo plenární jednání, nemohli jsme si projít sněmovnu celou. Museli jsme čekat, až se na nás dostane řada. Čas jsme si zkrátili procházkou Nerudovou ulicí na Hrad a pokocháním se výhledem na pražské panorama, i když nám počasí příliš nepřálo.

Pak už to přišlo. Po mnohaminutovém čekání, kdy to chvílemi vypadalo, že budeme mít smůlu, protože v tento den uvažovalo více škol stejně a chtělo vidět naše poslance naživo, jsme prošli bezpečnostním rámem a byli poučeni, jak se máme tiše chovat na galerii pro veřejnost. Otevřely se dveře a všechny politiky, kteří působí v našem parlamentu a které jsme doposud znali jen z médií, jsme mohli vidět naživo přes skleněnou přepážku. Tedy s výjimkou pana premiéra, který byl v zahraničí.

Velmi rychle jsme pochopili, proč tam je ona přepážka. Fakt, že jeden mluví a nikdo ho neposlouchá, fakt, že schůze musela být třikrát přerušena, protože se poslanci tak hlasitě bavili, až už nebyl řečník u mikrofonu slyšet, vskutku nejsou ani trochu výchovné. Obraz ostře kontrastoval s tím, o co se my jako učitelé snažíme ve škole. I děti si toho všimly, že takhle by to asi vypadat nemělo, za to jsem moc rád. Po půl hodině, která nám byla vyhrazena, jsem odcházel s rozporuplným pocitem. Těšili jsme se na atmosféru, známé tváře, ale jejich chování nás zklamalo, a to mají jít příkladem!

Situaci částečně zachránila následná diskuse s panem poslancem Pavlem Plzákem, který je poslancem od nás z Trutnovska a jemuž patří dík, že si na nás udělal čas. Otázky kladené předsedou školního parlamentu Davidem Markem rozhodně měly hlavu a patu. Řešily se daně pro brigádníky či efektivnost projektů Ovoce a mléko do škol. Právě Davida ale politika natolik zaujala, že se rozhodl vstoupit do jedné strany a pokusit se změnit atmosféru jednání. Budeme mu přát mnoho energie.

Přestože jsme byli mírně řečeno znechuceni, výsledný pocit byl optimistický. Přece jen se nám podařilo prožít vcelku příjemný den, který nenarušila ani schválnost z řad ČD. Jelikož jsme nabrali již v Praze zpoždění, přípoj v Pardubicích nám ujel. Následně jsme pak dojeli jen do Jaroměře, kde již na nás čekali ochotní rodiče, kteří nás zavezli domů, protože další přípoj jel až za tři hodiny. Velký dík všem, kteří nám pomohli!!!

Tento praktický zážitek o nefungování dopravy v ČR nás opět přesvědčil, jak neefektivně naši volení zástupci pracují. Věřím, že mezi účastníky exkurze se snad najdou ti, kteří to jednou vezmou za lepší konec.

 Jak někteří z deváťáků vnímali exkurzi?

,,Líbila se mi sbírka u nás vyhynulých zvířat.“ Jirka Přibyl

,,Nejvíce se mi líbila stavba stanu.“ Kuba Frýzl        

,,České dráhy? Možná to slovo české vypovídá o celém vlakovém systému u nás…“ Janča Holzknechtová    

,,Bylo super, že jsme měli ráno celé muzeum jen sami pro sebe.“ Anička Albrechtová  

,,Líbilo se mi, že jsem měl možnost mluvit s politikem.“ David Marek

,,Nejvíc ze všeho se mi líbila výstava o Československu…Na dosah ruky jsme měli originál Charty 77. Bylo to fantastické. Celé Národní muzeum na mě působilo krásným a vznešeným dojmem, tak by to asi mělo u Národního muzea být. Do Poslanecké sněmovny jsme si museli vystát úmornou řadu, ale stálo to za to. Je tam obrovská místnost se zlatým stropem a velkým lustrem uprostřed. Na to, jak je to tu vznešené, se tu ale dějí nedůstojné věci. To, že si do řeči skáčeme my jako děti, bych ještě pochopila, ale že ani poslanci, kteří by měli být reprezentativní, se k sobě neumí chovat, to mě zarazilo. Udělala jsem si vlastní názor na politiku.“ Bětka Teperová

Foto zde