Žáci čtvrté, páté a obou třetích tříd se 29. 11. 2016 rozjeli do Dvora Králové nad Labem na divadelní představení „Zapomněli na mě“.

(Celý článek ... )

Každý rodič to zná. A každé dítě také. Občas někdo z nich řekne tomu druhému něco, co by nejraději nikdy nevyslovil. Co vůbec nemyslel vážně. Co by chtěl hnedle vzít zpět. Jenže už se stalo...

„Ještě jednou a já tě přetrhnu!“ zakřičí občas unavený tatínek na nezbedného synka, aby ho o chvíli později už zase hladil láskyplně po vláskách.
„Nech mě být! Nemám tě ráda!“ piští jindy po probuzení holčička na nebohou maminku, kterou by přitom za nic na světě nevyměnila.

I hrdina naší nové pohádky, malý Vendelín, si takhle jednou otevřel pusu na své rodiče, aniž by vlastně pořádně tušil, co říká: „Dejte mi konečně pokoj! Zapomeňte na mě!“ Nejenže pořádně netušil, co to vlastně říká, ale především nevěděl, že na stěně visí kukačkové hodiny, které mají tak trochu kouzelnou moc. A tak se Vendovo přání zčistajasna vyplnilo. Jako mávnutím kouzelného proutku Venda zmizel. Ztratil se. A rodiče na něj v mžiku oka zapomněli.

Mezi námi, on se vlastně spíše jenom zmenšil. Najednou se vedle něj zapomenutá ponožka jeví veliká skoro jako žirafa. A jediný, kdo je ochoten se s ním kamarádit, je smradlavý sýr z ledničky. Možná by si časem našel Venda v novém světě i jiné kamarády, kdyby tolik netoužil vrátit se k rodičům. Jenže se dozví, že ho rodiče musí zavolat jménem dříve, než usnou. Jinak by už zůstal navždy takto ztracený... Ale jak to má proboha zařídit?