Dravce spatříme nejčastěji jako siluety na nebi. Obří orel, malá poštolka, rychlý sokol, obratný ostříž. Celé hodiny krouží nad krajinou, aniž by mávli křídly. Dravci využívají vzdušných proudů a ostrým zrakem vyhlížejí kořist. Když ji spatří, dovedou vyvinout obrovskou rychlost. Umí létat a lovit s obratností, při níž se tají dech, přesto nemají snadný život.

Mnohá zvířata hynou při střetech s dopravními prostředky. Dravci, sovy a velcí ptáci jsou v nezvyklé míře ohrožováni hustou sítí elektrického vedení, ptáci se zabíjejí o velké prosklené tabule ve městech. Jiní zase hynou v neúmyslných pastech, které přináší lidská architektura. Mnohá mláďata osiří a následně umírají právě v důsledku toho, že jejich rodiče skončili svoji životní pouť z některých výše uvedených (či řadou dalších) důvodů.

Během hodinové besedy o dravcích se žáci dozvěděli například to, že ptáci mají duté kosti, že krkavec je velice chytrý, že mezi dravce patří jak malí ptáci velikosti kosa, tak i velcí ptáci s rozpětím křídel přes 2 metry, že charakteristickým znakem dravců je špičatý, zahnutý zobák a ostré drápy, že kořist loví ve dne a k jejímu nalezení používají zrak, že ostrost jejich vidění je několikanásobně vyšší než u člověka, takže jsou schopni spatřit kořist z větší vzdálenosti, že jejich čich je slabý, že pokud nalezneme zraněného dravce, nejlépe mu pomůžeme rychlým kontaktováním nejbližší záchranné stanice pro hendikepované živočichy, že dravci stojí na vrcholu potravního řetězce, že mnoho druhů dravých ptáků bylo v Evropě téměř vyhubeno také kvůli nesmyslnému pronásledování.

Žáci se dozvěděli nejen mnoho zajímavého o životě a chování ptáků, ale také co je třeba udělat proto, aby divoká zvířata měla s naší civilizací co nejméně potíží. V mnohých probouzela i jiné hodnoty k přírodě a pocity zodpovědnosti k divoce žíjícím zvířatům.

Informací bylo opravdu hodně. Beseda spojená s názornou ukázkou dravců určitě přispěla i k tomu, že si žáci řečené informace lépe zapamatují.

Foto ZDE