Opět po roce k nám zavítal Mikuláš a jeho sehraná parta tvořená krásnými a hodnými anděly a jen o trochu zlobivějšími, ale taktéž velmi hezky vyhlížejícími čerty. Pro letošek nám Mikuláš poněkud vyrostl a vzal s sebou o něco více čertů než jindy. Že by děti více zlobily? V důvěrném rozhovoru, který mi Svatý muž poskytl, když měl zrovna náladu o něco více mluvit (během setkání s dětmi spíše mlčel), tuto variantu zcela odmítl. Prý se jedná o fámu vypuštěnou některými kantory! Ďáblíčci chtěli jen poznat lidský svět a přiletěli k nám na zkušenou. Vzhled a chování některých z nich však tomuto čistě andělsky nevinnému plánu neodpovídaly, ale kdoví…

(Celý článek...)

Celá povedená sestava postupně navštívila školku, první stupeň a nakonec i větší děti. U těch nejmenších se setkávala s vyděšenými, místy i ubrečenými tvářemi, ale i s hrdinskými obličeji. Zřejmě nikdo ale nemá větší problémy s dobrými mravy, protože pytle zely prázdnotou. Naopak všichni byli po zásluze anděly odměněni nějakou tou sladkostí či ovocem, když něco zazpívali či zarecitovali. Paní učitelky také zpívaly a děti statečně bránily před nevyzpytatelnou pekelnou mocí.

Zhruba tak od třetí třídy však už žádná slza ukápnuta nebyla. Naopak. Spousta dětí, paradoxně těch hodnějších, se doslova rvala o místa v pytlích. Čerti je odnášeli po jednom i dvou kusech a pěkně se nadřeli! Jejich úsilí však bylo marné. Neuvědomili si totiž asi z mladické ďábelské nerozvážnosti, že hodné žáky peklo nechce. Tak se tyto děti velmi rychle vracely mezi ostatní smrtelníky.

Jaké však bylo překvapení, že ty největší ,,zlobivci“ ve třídách měli buď tak moc černé svědomí, že raději úplně zůstali doma, nebo sice přišli, ale neměli daleko do breku a hledali pomoc u svých paní učitelek! Do pytle rozhodně nechtěli a po většinou slibovali, že se polepší. Tak se uvidí. Pekelná moc je vševědoucí a tito žáci asi moc dobře vědí, že co peklo jednou schvátí, to už nikdy nenavrátí!

Mikuláš dorazil i na druhý stupeň a nestačil se divit. Někteří již velmi ,,těžcí puberťáci“ se zcela změnili asi vlivem jeho kouzelné berle, protože řada z nich se hromadně choulila v koutě a do breku neměla daleko, přestože jindy mají úsměvy od ucha k uchu a hýří sebevědomím i drzostí. I já toho byl svědkem a jako učitel, který tyto žáky dobře zná, jsem úplně žasl, co takové nadpřirozené bytosti, zejména pak hrůzostrašně vyhlížející a chovající se čerti dovedou provést s téměř dospívající mládeží.

Závěrem se pekelníci spolu se zástupci nebeské říše přesunuli do ředitelny a k paní účetní. Po výměně knihy hříchů žáků naší školy z minulého roku za čistou a novou na dalších 365 dní a po zúčtování se zlobivými žáky, na něž bylo vystaveno potvrzení, zůstal pan ředitel s našimi bytostmi v družném a přátelském rozhovoru, neboť z řad kantorů ani dalších pracovníků školy nebylo hlášeno žádné provinění a Mikuláš mohl konstatovat, že je spokojen. Naše škola navázala s touto nadpřirozenou institucí dle slov našeho nejvyššího dlouhodobé kontakty i kontrakty, a tak se mohou žáci těšit, že minimálně napřesrok budou znovu zkontrolováni po všech stránkách!

Závěrem děkuji žákům devátého ročníku za úspěšné vyvolání těchto bytostí a pomoc s jejich pobytem a pohybem v areálu školy. Kromě několika drobných závad v nábytku a zdi za sebou naštěstí nezanechalo působení těchto bytostí žádné větší škody a s návštěvou Mikuláše a spol. ve všech třídách byli učitelé vcelku spokojeni. Nezbývá tedy nic jiného než se už nyní těšit na setkání další!

P. S. Krásnou atmosféru tohoto dne doplňují nádherné fotky – posuďte sami!

Foto ZDE, ale i ZDE  a ZDE

Mgr. Jiří Lux