Stalo se již prověřenou a dobrou tradicí, že naši šesťáci míří po zvládnutí úvodního pravěkého dějepisného tématu do blízkého Archeoparku ve Všestarech, kde si prohlubují své vědomosti, zkušenosti i dovednosti. Tento jedinečný zážitek je důvodem, proč učivo o době tak hodně dávné milují i si ho následně tak dobře pamatují. Nejinak tomu bylo i letos. Skupinka jedenácti šesťáků si tentokrát exkurzi zpestřila o návštěvu Muzea východních Čech v Hradci Králové, kde navštívila velmi zajímavou výstavu. Výlet vlakem se všem moc líbil a o zážitky nebyla nouze.

(Celý článek...)   

Letos se exkurze do Všestar uskutečnila ve čtvrtek 10. prosince. V chladném a ještě temném ránu se šesťáci spolu s panem učitelem setkali na místním železničním nádraží a vydali se vstříc novým zážitkům. Nutno podotknout, že někteří k nevíře vyučujícího absolvovali svou první jizdu vlakem v životě vůbec...    

První zastávkou byl Hradec Králové. Ihned po výstupu nasadila skupinka ostré pěší tempo a během chvilky jsme se již ocitli na nábřeží u velkolepé budovy Muzea východních Čech. Společně jsme prošli výstavu s názvem Hurá do školy.

Tato interaktivně pojatá expozice přibližuje dnešním ,,teenagerům" povinnou školní docházku jejich babiček, prababiček i praprababiček, tedy více než sto let dozadu. Ochotná a milá paní průvodkyně nám vyčerpávajícím způsobem popsala, jak se tehdejším dětem žilo, co prožívaly, jak vypadaly tehdejší školy, školní pomůcky, zážitky i celý způsob výuky. Mnozí tak na vlastní oči spatřili obávané rákosky, zjistili, k čemu všemu (i nedobrému) sloužil kalamář, a že tehdejší kantor měl ve třídě i 80, ano, slovy osmdesát dětí! To je opravdu obrovský nepoměr k naší nejmenší školní třídě, právě té šesté, čítající pouhých třináct, ano, 13 dítek!

Děti zcela šokovalo vyprávění o ,,dojízdějících", lépe řečeno docházejících žácích. Ti museli denně chodit i v zimě zcela bosí třeba i dvě hodiny do školy a odpoledne zpět. Jaký to nepoměr k dnešním dětem, které mají kolikrát odvoz autem domů zaručen doslova od dveří školy, a to dennodenně. Závěrem si všichni vyzkoušeli psát do předchůdců dnešních sešitů a tabletů - na malé psací tabule. Všichni byli velmi hodní, spolupracovali a hodnotili výstavu velmi kladně. Paní průvodkyně na šesťáky také měla pouze slova chvály.

Naše kroky poté směřovaly na nádraží a přemístili jsme se do hlavního bodu dnešní cesty - do Archeoparku ve Všestarech. Tam na nás již čekal mladý pan průvodce. Nejdříve nás usadil do místního kinosálu, kde nám promítnul některé techniky a užití artefaktů pomocí experimentální archeologie. Zcela jasně vysvětlil rozdíl mezi kopií a replikou nástrojů. Zde mají jen samé dokonalé repliky, rozuměj nástroje ze stejného materiálu, ne z náhražek jako kopie. Mnohé artefakty jako meče, sekery, sekeromlaty si mohly děti i ,,osahat".

Poté jsme se přesunuli do tří výstavních pater muzea, kde jsme postupně prošli podzemí obsahující pravěké akvárium s pokladem, jeskyně s malbami, viděli jsme kostru mamuta i tu lidskou a způsoby pohřbívání vůbec. O patro výše nás přivítala obrovská maketa pravěké vesnice a jejího širokého obydlí doplněná o malby pravěkého světa a další artefakty včetně repliky Věstonické venuše. Maketa byla natolik úchvatná, že se Jiřík Přibyl rozhodl, že ji také vypracuje. Přeji mu mnoho času, peněz i zdaru. =) Nejvyšší patro pak poskytlo úchvatný pohled na celou maketu vesnice z výšky. Až odsud bylo jasně patrné, že pravěcí lidé nebyli žádní hloupáci a všechny své stavby měli promyšlené i z náboženského a slunečního hlediska.

Druhá polovina výstavy se odehrála venku. Žáci se oblékli a absolvovali v praxi život lovců mamutů a pravěkých zemědělců. Pocit doby ledové včetně teploty a činností nám jen trochu kazily místní kočky, které tu ale chrání obilí před myší zkázou. Občas se děti více věnovaly hlazení srsti než činnostem vůbec. I přes kočičí nepřízeň si ale na vlastní kůži všichni vyzkoušeli hod oštěpem a střelbu z kuše, opracování pazourku, pravěkou sekeru i orání a kopání dobovými nástroji na poli. Bahno a bláto na oblečení i botách jistě pozdě náležitě rodiče ocenili, ale alespoň děti vskutku pracovaly! Ono v pravěku se na oblečení a boty moc nehledělo...=) Jako poslední venkovní bod následovala exkurze do přesné repliky pravěkého domu, kde hořel oheň, dým byl všude, ale bylo tu příjemně. Ochutnali jsme i dobové menu - placky podobné našim lívancům. Venku jsme obdivovali přesné repliky tavicích a pečicích pecí.

Po nakoupení nezbytných suvenýrů a doplnění zásob, zjištění, že peníze ani mobil nám vážně nechybějí (dotyční vědí), jsme se vydali na vlak a zpět k domovu. Přestože jsme měli hodinu do odjezdu, na místním nádraží nuda nehrozila. Různé hry nám daly zcela zapomenout na zimu a brzy již vlak přijel. Před třetí hodinou jsme v pořádku dorazili domů. Děti byly obohaceny o množství zážitků i zkušeností. Pan učitel zase poznal, že tahle parta dětí se umí chovat slušně a že si jistě zaslouží nějaké další exkurze, protože chtějí něco vědět a s průvodci spolupracovat. Je to prostě super parta. To je pro šestou třídu to nejlepší, téměř již pololetní vysvědčení.    

Zážitky a perličky žáků:

,,V archeoparku mě nejvíce zaujal pravěk. Krásné byly malby na zdech. Dokázal jsem se tím aspoň trochu vžít do té doby. Na zdech byli nakreslení bizoni a medvěd. Viděl jsem tu i kostru ležící v hrobce. Nejúžasnější bylo, že nebyla umělá, ale pravá. ... Díky tomuto výletu jsem viděl, jak primitivně, ale na tu dobu docela dobře lidé žili. Nejlepší také bylo, že jsem si sám mohl zkusit brousit kameny. To je něco, co jen tak někde nezkusím...

Ondra Hlavatý 

,,Ve škole se učíme o pravěku, tak nás pan učitel vzal na exkurzi, abychom to viděli na vlastní oči. Zkusili jsme si broušení kamenů, okopávání půdy, házení oštěpy - tak se dříve lovilo. Nejvíc se mi líbil model pravěkého městečka. Exkurzi bych si rád zopakoval."

Kuba Frýzl

Foto zde