Vlajka Tibetu opět symbolicky vlaje nad naší školou. Dne 10. března 2019, si prostřednictvím mezinárodní kampaně “Vlajka pro Tibet” připomínáme 60. výročí povstání Tibeťanů proti čínské okupaci Tibetu. Povstání bylo násilně potlačeno armádou Čínské lidové republiky (ČLR), a při něm a následné genocidě zemřelo téměř milion Tibeťanů.

Ani našemu národu se okupace nevyhla - ať už to byli fašisté (obsazení Sudet a Protektorát) či sovětská vojska přispěchavší "na pomoc" v roce 1968. Naštěstí jsme zatím vždy své území, území obývané Čechy, získali zpět, tedy až na jediné - Kladsko...

(Celý článek ... )

Kampaň Vlajka pro Tibet vznikla v polovině devadesátých let v západní Evropě a stala se jednou z nejvýznamnějších symbolických akcí vyjadřujících podporu ochrany lidských práv nejen Tibeťanů, ale všech obyvatel ČLR. V roce 1996 se k akci připojila první čtyři česká města, v loňském roce už to bylo 601 obcí, měst, městských částí nebo krajů a 102 škol.

Reportáž Pavla Zuny k této události najdete zde. Více o Tibetu zde. Více o situaci v Tibetu zde.

Tibet versus Kladsko - Tibet je pro nás Čechy daleko, kromě dřívějších návštěv Dalajlámy u prezidenta Havla a vyvěšení vlajky Tibetu jednou do roka se nás přímo nedotýká. V historii českého národa je ale pár momentů, které se tomu dají přirovnat a které nás dost bolely. Na území Kladska (jen 35 km od nás) žili celá staletí Češi (min. od 10. st. patřilo území Slavníkovcům). Od 18. století patřila oblast Prusku a po II. světové válce a posunu Polska na západ – celé území padlo pod Polsko (vedl se o to velký česko-polský spor, který bohužel v nás neprospěch "rozsekl" i vliv Sovětského Svazu) a oblast byla po devíti staletích zcela (a poměrně drsně) popolštěna. Kampaň "Kladsko patří Česku" dnes již nemá smysl, Češi v Kladsku již nežijí, byli před 70 lety násilně vystěhováni Poláky po druhé světové válce. Češi se dnes mohou tak leda jezdit dívat na své pamětihodnosti do jiného státu - více o Kladsku zde.

Před 29 lety jsme sami žili v komunistické diktatuře. (pozn. podle událostí posledního roku v naší zemi je zjevné, že na to lidé zapomněli.). S nabytou svobodou teď máme kromě práva žít v demokratické společnosti také povinnost pomáhat těm, jejichž lidská práva jsou každý den hrubě porušována. 

Svobodě a demokracii zdar!