Po třech letech jsme se vrátili zpět na místo činu – do ostravského studia České televize. Naši bojovou náladu předurčil už boj s obrovskou sněhovou nadílkou, která zkomplikovala dopravu. Sníh pokryl silnice a jednou z jeho mnoha obětí se stal i náš autobus ještě před odjezdem z Bílé Třemešné.

(celý článek)

Museli jsme improvizovat.  Dvěma malými autobusy jsme se krokem vydali do Předměřic. Cestou sněhové jazyky olizovaly autobusy ze všech stran. My to ale nevzdali a zkušení řidiči nás dopravili k luxusnímu autobusu pro hokejový oddíl z Hradce Králové. Z nejhoršího jsme byli venku, a tak jsme pelášili směr Ostrava, abychom stihli natáčení.
Soutěžní pořad Bludiště měl již v minulosti i své zástupce z třemešenské školy. Však jsme na tu naši čtyřku vzpomínali během celého natáčení i letos a chtěli jsme být alespoň stejně tak úspěšní. Ovšem jako s jídlem roste chuť, tak i s první výhrou rostla touha našeho týmu vyhrávat dál. Tým ve složení Eliška Žižková, Jára Kubů, Jenda Horák a Honzik Zivr byl, je a zůstane jedním z nejobávanějších v soutěži. Se svými znalostmi, dovednostmi, naprostou suverenitou a zdravým sebevědomím dokázali porazit své soupeře. Ostatní žáci 8. a 9. třídy tvořili neskutečné publikum, které svým spolužákům tleskalo a fandilo i mimo kamery.  Ponořte se do atmosféry, která vládla během natáčení a nechte si vyprávět od soutěžících i publika.


Kája Doležal

Přibližně pět hodin jsme seděli v autobuse, někdo spal a někdo se kochal přírodou. Já, Aleš Syrový a Honza Zivr jsme hráli karty, ale po pár Alešových prohrách jsme to vzdali. Honza hrál hry na mobilu a já a Aleš jsme koukali na film. Asi po hodině začal soutěžní tým vymýšlet pokřik, který pak řekli do kamery. Když jsme konečně dorazili do Bludiště, šli jsme do šaten a čekali, až se bude natáčet. Poté pro nás přišla paní asistentka, že můžeme jít do studia. Ve studiu nás poučovali, jak se máme chovat během natáčení. Pan režisér nám řekl, že natáčení bude trvat cca 3 hodiny. Zdálo se nám to nějaké dlouhé, ale stálo to za to, protože jsme poprvé VYHRÁLI!!! Byli jsme všichni strašně nadšení!


Honzik Hlavatý

Když jsme se dozvěděli, že pojedeme do Bludiště, nevěřil jsem, že bychom mohli být tak úspěšní. Já když jsem to oznámil doma, tak se mi taťka vysmál, že budeme hned zpátky. Po první kole, kdy jsme soupeři nedali žádnou šanci, bylo vše hned jinak. Všichni byli nadšení, protože postup znamenal o krok blíž k dalšímu vítězství a o den více bez školy. Druhý den jsme plni nadějí sedli do autobusu a jeli směr studio. Teď už jsme věřili, že vyhrajeme. Plni emocí jsme to strašně prožívali, i když nejvíce to prožívala paní uč. Kňourková, která byla našemu týmu největší oporou a sama zvládla dvakrát projít světelné bludiště. Pan učitel Lux na tom byl podobně, i když světelné bludiště neprošel, tak byl skvělým fanouškem. Druhé kolo jsme už byli v pozici favoritů, to si ovšem náš soupeř vůbec neuvědomoval. Před začátkem natáčení se protější publikum neprojevilo moc sportovně. Uráželi nás a smáli se nám, že pojedeme domů. My se ovšem nenechali vyprovokovat, neboť jsme našemu týmu věřili a v půlce natáčení už protější úsměvy zmizeli. Ještě před závěrečnou tajenkou bylo o vítězi jasno. Po obědě, kdy byl ve studiu nedostatek řízků, jsme šli do závěrečného kola. Třetí soupeř se choval asi nejvíc sportovně a taky to s ním bylo těsné, protože kdyby Eliška neuhodla tajenku, nevyhráli bychom. Domů jsme odjeli s třemi bludišťáky. Den po příjezdu byla velkolepá oslava a interview s vítězným týmem, který doslova trhal rekordy. No, jednoduše řečeno – od outsiderů k favoritům! 


Honzik Zivr

Když jsme přijeli do studia, odvedli nás do kostymérny a maskérny. Cítil jsem se jako nějaký profesionál. Jako první disciplínu jsme natáčeli lasery. Když jsem zjistil, že jsme získali 8 bodů, byl jsem nadšený. Pak jsme několikrát natáčeli úvod – nabíhání ke stolečkům. Bylo úžasné, jak všichni tleskali. Po představení týmů u stolečku jsem šel bojovat o výběr témat. Museli jsme zazvonit na zvon ve výšce 7,5 metru. Lezli jsme přes klády, které visely nad sebou. Bohužel jsem prohrál. Byl jsem velmi nervózní a to mohlo hrát svou roli. Soupeři si vybrali témata, která jsme chtěli my, ale naštěstí je nezodpověděli. My byli naopak úspěšní na 100%. To jsem se ve skrytu duše radoval. Při lanových aktivitách jsem byl s Jendou na síti a posílal Járovi a Elišce bludišťáky. Myslel jsem si, že to bude lehké, a taky bylo. Byli jsme rychlí, s naším výkonem jsem spokojen.


Vojta Sehnoutka

Poslední sekunda paní učitelky
Byl druhý den natáčení. Naše družstvo mělo již po natáčení laserového bludiště a prvních disciplín. A přicházela na řadu učitelská soutěž. Po chvíli v šatnách si pro paní učitelku přišla asistentka a odvedla si ji na zkoušku. Pak si za chvíli přišla i pro nás a šlo se natáčet. Začala soutěž. Režisér řekl svoji oblíbenou větu: "Obrovský potlesk", a Roman (moderátor) začal uvádět světelné bludiště. A po úvodu přivítal učitelku z druhého týmu a ukázal jí cestu k cíli. Začal odpočet a protihráčská učitelka to zvládla, modří zajásali. Roman uvedl po potlesku i naši paní učitelku. Začal odpočet. Paní učitelka udělala chybu. Začala tedy znovu, protože se to tak musí. Udělala další chybu. Začínala houstnout atmosféra a publikum ani neceklo. Třetí a polední pokus. Už nezbýval čas. Paní učitelka to dala! Celé publikum kouklo na čas. Čas byl 0:01 a naše publikum se rozletělo údivem a nadšením. Všichni byli šťastní. Roman jenom dodal: "Máte pět bludišťáků". I přes to, že učitelka z druhého týmu zvládla světelné bludiště taky, vyhráli jsme na body. A já myslím, že na tento moment nikdo nezapomene.


Jenda Horák

Vítězný pocit
V posledním utkání jsme neměli takový bodový náskok jako v předchozích kolech. Soupeř taky mohl vyhrát. Rozhodnout mohla jen tajenka. Moderátor řekl, že v tajence je ukryt vynález vědy a techniky. My jsme dostali sedm nápověd, soupeř pět. Start zahájen. Rozbalujeme první nápovědu. Je tam Atlantský oceán. Jaj, co by to mohlo být, no nic, tak další. V další nápovědě byl interiér cestovní lodi. Takže to je nejspíš nějaká výletní loď. Další nápověda. Vlaječka se znakem a nápisy. Rozbalujeme další nápovědu. Ledovec. To by mohl být… . Klik. Jára se přihlásil a moderátor ho vyvolal. ,,Je to Titanik?‘‘, zeptal se Jára. ,,Vy si myslíte, že je to Titanik, a myslíte si to správně!!!‘‘ Všichni vyskočí a radují se. ,,Jojojó, vyhráli jsme, vyhráli jsme potřetí, jupí, hattrick!!!‘‘


Patrik Chromý

První den výhra, druhý den dopoledne výhra. Už nás čekal poslední souboj. Pořád jsme doufali, pořád jsme věřili, že vyhrajeme. Zbývá poslední otázka. Rozhodne o všem. Prvních pár nápověd si již soutěžící rozbalili a pořád napínali. Najednou se přihlásilo naše družstvo a jejich odpověď byla správná!! Všichni jsme začali šílet! Tleskali jsme, ječeli, křičeli a skákali radostí! Toto bylo naše třetí vítězství.

Takhle jsme si užívali naše působení v soutěži. Počáteční nervozita, stres, strach se v závěru proměnily v obrovskou úlevu a euforii. Po celou dobu jsme byli v kontaktu s ostatními pedagogy ze školy, kteří nás na dálku podporovali a drželi palce. Následující den pro děti připravili tiskovou konferenci a naprosto úžasné občerstvení. To bylo velké překvapení a tým se cítil opravdu výjimečně! Moc děkujeme!

Jak to dětem šlo se můžete podívat na Déčku 25.2.,4.3.,11.3. v 11:30. Nebo po odvysílání v televizi bude možnost zhlédnout díly i v online archivu. монастырский чай

Foto ze soutěže ZDE

Foto z oslavy ve škole ZDE