Ve čtvrtek 8. ledna zavítal mezi žáky dějepisného kroužku pan Miroslav Čuboň, člen 5. praporu polních myslivců z České Skalice, tedy příslušník vojenského historického klubu, který nás seznámil s vojenským pohledem na 1. světovou válku a se svými znalostmi osudů třemešenských vojáků ve Velké válce, což je stále náš celoroční projekt. Jedna dívka a čtyři chlapci tak měli jedinečnou příležitost doslova ohmatat vojenský stejnokroj té doby a mnoho exponátů z výstroje i výzbroje.

(Celý článek ...)

Pan Čuboň přišel oblečený ve vojenském stejnokroji rakousko-uherské armády. Popsal celou svou výstroj a ukázal i něco z výzbroje - zejména zbraň a různé druhy ,,mečů" té doby, dále vystavil a popsal pamětní mince, vojenská vyznamenání, dobové pohledy a fotografie, velmi osobní a dojemné dopisy vojáků z fronty domů, ,,ešusy" a prozradil také něco z dělení rakousko-uherské armády a z její taktiky. 

Za zajímavosti jsme se dozvěděli, že i dnes, tedy po sto letech od války, lze v lesích a na loukách najít s pomocí detektoru kovů různá tehdejší vyznamenání či mince. Sám pan Čuboň je v tomto hledání velmi úspěšný a některé jeho nalezené poklady jsme i osobně spatřili. 

Z informací naší návštěvy vyplynulo, že např. voják Josífko, který je napsán na pamětní desce padlých třemešenských vojáků, se ve skutečnosti ani na frontu nedostal, neboť byl zastřelen za dezerci, přestože nikam neutekl. Měl zažívací potíže a musel být neustále na WC, což se tehdy nepovažovalo za důvod nedostavit se včas na hlášení...  Dozvěděli jsme se, že sám pan Čuboň považuje naše legionáře za vlastizrádce, protože zradili svou přísahu císaři. Pro něho jsou skuteční hrdinové vojáci rakousko-uherské armády, kteří plnili své povinnosti až do konce a nezběhli. Tento názor je vskutku velmi kontroverzní, ale stále častější. Přispívá tak do delší debaty o tom, jaký pohled na naše donedávna jen vychvalované legionáře máme mít a co si máme myslet o vojácích, kteří přísahu nezradili. Již vůbec nemluvíme o jejich bratrovražedné bitvě u Zborova, kde proti sobě Češi skutečně bojovali - byli v řadách Dohody i Centrálních mocností. 

Debata a návštěva vyplnila celou hodinovou dotaci našeho kroužku a vzhledem k tomu, že referující byl do problému skutečně zapálen, pokračovala i chvíli poté. Nikomu ze žáků to však nevadilo a naopak kladli i velmi zajímavé dotazy.

Na závěr tedy musím dodat, že vzhledem k úspěchu besedy se jistě nejedná o setkání poslední. Žáci si opět poněkud rozšířili své obzory, co se celoročního projektu týče. Navíc fakt, že se pan Čuboň aktivně věnuje i jiným tématům než Velké válce, ale například i napoleonským válkám či konfliktu prusko-rakouskému z roku 1866, napovídá, že se s ním možná setkáme nejen v dějepisném kroužku, ale i v běžné hodině dějepisu pro všechny.               

Foto ZDE